Socha sv. Josefa

Došli jste až na začátek knířovské poutní cesty, která spojuje okraj Vysokého Mýta s osadou Knířov, jehož dominantu představuje poutní kostel Zvěstování Panny Marie. Poutní cesty jsou cestami, které jsou dodnes využívány k dosažení určitého cíle – poutního místa.

Kostel sv. Vavřince před zásadní rekonstrukcí na konci 19. století.
Foto: Ferdinand A. Brožek.

Kostel sv. Vavřince před zásadní rekonstrukcí na konci 19. století. Foto: Ferdinand A. Brožek.

Kostel sv. Vavřince před zásadní rekonstrukcí na konci 19. století.
Foto: Ferdinand A. Brožek.

Kostel sv. Vavřince před zásadní rekonstrukcí na konci 19. století. Foto: Ferdinand A. Brožek.

Zbožní manželé Josefy

Zbožní manželé JosefyKostel sv. Vavřince

Zbožní manželé Josefy

Evě a Janu Josefy se během jejich manželství narodilo šest dětí, ale žádné z nich se nedožilo dospělosti. I přes tyto životní strasti byli Josefi hluboce věřícími a oddanými katolíky. Dne 22. 6. 1759 sepsali zakládací listinu nadace pro výstavbu příbytku samostatného duchovního u kostela Zvěstování Panny Marie v Knířově. Základním vkladem této nadace měl být výtěžek z prodeje jejich majetku učiněný po jejich smrti. Skutečně se tak stalo a příbytek (dnešní fara) se začal stavět v roce 1762. Manželé Josefy si přáli, aby za knířovského duchovního byl dosazován někdo z rodu Josefy nebo Nevečeřalů (Eva Josefy z tohoto rodu pocházela) a pokud nebude nikdo takový, pak to měl být vysokomýtský občan z chudé nebo potřebné rodiny. Toto pravidlo bylo ctěno ještě na konci 19. století.

Manželé Josefy jsou pochováni v knířovském kostele.

Evě a Janu Josefy se během jejich manželství narodilo šest dětí, ale žádné z nich se nedožilo dospělosti. I přes tyto životní strasti byli Josefi hluboce věřícími a oddanými katolíky. Dne 22. 6. 1759 sepsali zakládací listinu nadace pro výstavbu příbytku samostatného duchovního u kostela Zvěstování Panny Marie v Knířově. Základním vkladem této nadace měl být výtěžek z prodeje jejich majetku učiněný po jejich smrti. Skutečně se tak stalo a příbytek (dnešní fara) se začal stavět v roce 1762. Manželé Josefy si přáli, aby za knířovského duchovního byl dosazován někdo z rodu Josefy nebo Nevečeřalů (Eva Josefy z tohoto rodu pocházela) a pokud nebude nikdo takový, pak to měl být vysokomýtský občan z chudé nebo potřebné rodiny. Toto pravidlo bylo ctěno ještě na konci 19. století.
Manželé Josefy jsou pochováni v knířovském kostele.

Evě a Janu Josefy se během jejich manželství narodilo šest dětí, ale žádné z nich se nedožilo dospělosti. I přes tyto životní strasti byli Josefi hluboce věřícími a oddanými katolíky. Dne 22. 6. 1759 sepsali zakládací listinu nadace pro výstavbu příbytku samostatného duchovního u kostela Zvěstování Panny Marie v Knířově. Základním vkladem této nadace měl být výtěžek z prodeje jejich majetku učiněný po jejich smrti. Skutečně se tak stalo a příbytek (dnešní fara) se začal stavět v roce 1762. Manželé Josefy si přáli, aby za knířovského duchovního byl dosazován někdo z rodu Josefy nebo Nevečeřalů (Eva Josefy z tohoto rodu pocházela) a pokud nebude nikdo takový, pak to měl být vysokomýtský občan z chudé nebo potřebné rodiny. Toto pravidlo bylo ctěno ještě na konci 19. století.

Manželé Josefy jsou pochováni v knířovském kostele.

Zajímavosti ze života svatých

Sv. Josef

Svatý Josef byl manžel Panny Marie, matky Ježíše Krista. Josef byl synem Jakuba z kmene Judy. Jeho památku slaví celý římskokatolický svět 19. března. Jako světce ho oslavuje také církev řeckokatolická, starokatolická, koptská a pravoslavná.
Josefovo povolání bylo tesař, a proto ve výtvarném umění bývá vyobrazen v truhlářské dílně s pracovními nástroji. Častý je též námět, kdy ke spícímu Josefovi přilétá anděl se zprávou o Ježíšově narození. Typ vyobrazení „Sacra familia“, tedy Svatá rodina jej zachycuje s Pannou Marií a novorozeným Ježíšem. Pokud oba vedou Ježíše v batolecím věku za ruku, nazývá se výjev Dětství Kristovo. Josef s poutnickou holí a oslem bývá vyobrazen při cestě do Egypta. Jako reprezentační figura stojí s bílou lilií a dítětem Ježíšem v náručí. Ve scéně Kristova narození může jen sedět spící nebo pomáhá v péči o Ježíška - drží lžíci nebo míchá kaši v kotlíku. V legendě vrcholí jeho životní osudy smrtí na lůžku, kde jej oplakávají Panna Marie a Ježíš.
Sv. Josef bývá považován za ochránce rodiny a patrona tesařů, truhlářů či řezbářů, bečvářů a kolářů.

Svatý Josef byl manžel Panny Marie, matky Ježíše Krista. Josef byl synem Jakuba z kmene Judy. Jeho památku slaví celý římskokatolický svět 19. března. Jako světce ho oslavuje také církev řeckokatolická, starokatolická, koptská a pravoslavná.

Josefovo povolání bylo tesař, a proto ve výtvarném umění bývá vyobrazen v truhlářské dílně s pracovními nástroji. Častý je též námět, kdy ke spícímu Josefovi přilétá anděl se zprávou o Ježíšově narození. Typ vyobrazení „Sacra familia“, tedy Svatá rodina jej zachycuje s Pannou Marií a novorozeným Ježíšem. Pokud oba vedou Ježíše v batolecím věku za ruku, nazývá se výjev Dětství Kristovo. Josef s poutnickou holí a oslem bývá vyobrazen při cestě do Egypta. Jako reprezentační figura stojí s bílou lilií a dítětem Ježíšem v náručí. Ve scéně Kristova narození může jen sedět spící nebo pomáhá v péči o Ježíška - drží lžíci nebo míchá kaši v kotlíku. V legendě vrcholí jeho životní osudy smrtí na lůžku, kde jej oplakávají Panna Marie a Ježíš.

Sv. Josef bývá považován za ochránce rodiny a patrona tesařů, truhlářů či řezbářů, bečvářů a kolářů.

Svatý Josef byl manžel Panny Marie, matky Ježíše Krista. Josef byl synem Jakuba z kmene Judy. Jeho památku slaví celý římskokatolický svět 19. března. Jako světce ho oslavuje také církev řeckokatolická, starokatolická, koptská a pravoslavná.

Josefovo povolání bylo tesař, a proto ve výtvarném umění bývá vyobrazen v truhlářské dílně s pracovními nástroji. Častý je též námět, kdy ke spícímu Josefovi přilétá anděl se zprávou o Ježíšově narození. Typ vyobrazení „Sacra familia“, tedy Svatá rodina jej zachycuje s Pannou Marií a novorozeným Ježíšem. Pokud oba vedou Ježíše v batolecím věku za ruku, nazývá se výjev Dětství Kristovo. Josef s poutnickou holí a oslem bývá vyobrazen při cestě do Egypta. Jako reprezentační figura stojí s bílou lilií a dítětem Ježíšem v náručí. Ve scéně Kristova narození může jen sedět spící nebo pomáhá v péči o Ježíška - drží lžíci nebo míchá kaši v kotlíku. V legendě vrcholí jeho životní osudy smrtí na lůžku, kde jej oplakávají Panna Marie a Ježíš.

Sv. Josef bývá považován za ochránce rodiny a patrona tesařů, truhlářů či řezbářů, bečvářů a kolářů.

Plastika sv. Josefa na morovém sloupu na vysokomýtském náměstí. Foto: Vanda Grof.

Sv. Vavřinec

Svatý Vavřinec, jehož socha u této cesty také stávala, žil ve třetím století. Byl to římský klerik a jeden ze sedmi diakonů, kteří byli umučeni při pronásledování křesťanů římským císařem Valerianem v roce 258. Po papežově smrti byl vyzván k vydání církevních pokladů, on je však namísto toho rozdal chudým, pro kteroužto vzpouru byl krutě umučen (zaživa upečen). Za svatého jej považují katolíci, pravoslavní a některé větve anglikánů a luteránů. Katolická církev slaví jeho svátek 10. srpna.

Svatý Vavřinec pocházel z Hispánie (dnešní Španělsko). Náboženské vzdělání získal od arcidiakona Sixta v Římě. Když se Sixtus v roce 257 stal papežem, Vavřinec byl ustanoven diakonem a stal se odpovědným za spravování chrámové pokladny a za péči o chudé. Díky této službě je považován za prvního archiváře a pokladníka katolické církve a stal se proto později patronem archivářů a knihovníků.

V roce 1783 byl zrušen cisterciácký klášter v Sedleci u Kutné Hory. Pro velké dluhy, které tento klášter měl, musela být část chrámového mobiliáře rozprodána ve veřejné dražbě. Toho šikovně využili vysokomýtští měšťané a pro svůj kostel sv. Vavřince poničený požárem zakoupili v roce 1787 hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie. Jeho součástí je stejnojmenný obraz od slavného barokního malíře Patra Brandla. Jedná se o nejrozměrnější Brandlovo dílo, které vzniklo v roce 1728. Obraz také pravděpodobně skrývá určitý jinotaj. Jedna z postav zachycená na plátně stojí na schodu, na kterém je napsáno Brandlovo jméno. Mnozí historici umění usuzují, že tato postava je autoportrétem věhlasného malíře.

Během perzekuce za vlády císaře Valeriána v roce 258 zemřelo velké množství kněží a biskupů, zatímco křesťané náležící ke členům senátu byli zbaveni majetku a vyhnáni. Papež, později svatořečený Sixtus, byl jednou z prvních obětí pronásledování a 6. srpna 258 byl sťat. Svatý Vavřinec mu zůstal věrný. Dle legendy byl mučen na železném roštu nad horkým uhlím. Během této tortury sv. Vavřinec křičí: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře propečeného, je čas mě otočit na druhou stranu.“ Dále se také traduje výklad v rámci něhož císař Valerián přihlížel mučení sv. Vavřince a ten z roštu volal: „Z této strany jsem již dost propečený, obrať mě tedy ještě na druhou stranu a uvěř!“

Světce bezpečně poznáme podle jeho základního atributu, kterým se stal rošt.

V roce 1783 byl zrušen cisterciácký klášter v Sedleci u Kutné Hory. Pro velké dluhy, které tento klášter měl, musela být část chrámového mobiliáře rozprodána ve veřejné dražbě. Toho šikovně využili vysokomýtští měšťané a pro svůj kostel sv. Vavřince poničený požárem zakoupili v roce 1787 hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie. Jeho součástí je stejnojmenný obraz od slavného barokního malíře Patra Brandla. Jedná se o nejrozměrnější Brandlovo dílo, které vzniklo v roce 1728. Obraz také pravděpodobně skrývá určitý jinotaj. Jedna z postav zachycená na plátně stojí na schodu, na kterém je napsáno Brandlovo jméno. Mnozí historici umění usuzují, že tato postava je autoportrétem věhlasného malíře.

Sv. Jan Nepomucký

Jan, zvaný též Johánek, z Pomuka, později uctívaný jako svatý Jan Nepomucký, mučedník katolické církve a jeden z českých zemských patronů. Žil ve 14. století. Stal se patronem věrnosti a mlčenlivosti, neboť byl dle legendy umučen proto, že nechtěl králi Václavu IV. vyzradit zpovědní tajemství jeho ženy královny Žofie. Mezi jeho atributy patří krucifix, ryba, palma, jazyk, kotva, a též pět hvězd kolem hlavy, které se údajně zjevily nad vodou po svržení jeho mrtvého těla z Karlova mostu v Praze.

Mezi české patrony se zařadil již na přelomu 16. a 17. století. Roku 1719 byl komisionálně otevřen Janův hrob a v lebce byl nalezen organický zbytek, považovaný za zázračně uchovaný jazyk – symbol mlčenlivosti. O deset let později byl Johánek svatořečen. Vlivem baroka se zařadil mezi nejoblíbenější světce a sochy a kostely zasvěcené jeho osobě tak nalezneme nejen po celých českých zemích, ale též v Itálii, Španělsku i mimo Evropu.

Se svatojánskou legendou nekorespondují fakta. Ve skutečnosti Jan potvrdil nového opata kladrubského kláštera v západních Čechách tak rychle, že král Václav, čekající několik let na smrt předchozího opata, nestačil vznést formální námitky a dosadit svého člověka. Jan se stal obětí mocenského zápasu krále a církve.

Mezi české patrony se zařadil již na přelomu 16. a 17. století. Roku 1719 byl komisionálně otevřen Janův hrob a v lebce byl nalezen organický zbytek, považovaný za zázračně uchovaný jazyk – symbol mlčenlivosti. O deset let později byl Johánek svatořečen. Vlivem baroka se zařadil mezi nejoblíbenější světce a sochy a kostely zasvěcené jeho osobě tak nalezneme nejen po celých českých zemích, ale též v Itálii, Španělsku i mimo Evropu.

Se svatojánskou legendou nekorespondují fakta. Ve skutečnosti Jan potvrdil nového opata kladrubského kláštera v západních Čechách tak rychle, že král Václav, čekající několik let na smrt předchozího opata, nestačil vznést formální námitky a dosadit svého člověka. Jan se stal obětí mocenského zápasu krále a církve.

Mezi české patrony se zařadil již na přelomu 16. a 17. století. Roku 1719 byl komisionálně otevřen Janův hrob a v lebce byl nalezen organický zbytek, považovaný za zázračně uchovaný jazyk – symbol mlčenlivosti. O deset let později byl Johánek svatořečen. Vlivem baroka se zařadil mezi nejoblíbenější světce a sochy a kostely zasvěcené jeho osobě tak nalezneme nejen po celých českých zemích, ale též v Itálii, Španělsku i mimo Evropu.
Se svatojánskou legendou nekorespondují fakta. Ve skutečnosti Jan potvrdil nového opata kladrubského kláštera v západních Čechách tak rychle, že král Václav, čekající několik let na smrt předchozího opata, nestačil vznést formální námitky a dosadit svého člověka. Jan se stal obětí mocenského zápasu krále a církve. V roce 1783 byl zrušen cisterciácký klášter v Sedleci u Kutné Hory. Pro velké dluhy, které tento klášter měl, musela být část chrámového mobiliáře rozprodána ve veřejné dražbě. Toho šikovně využili vysokomýtští měšťané a pro svůj kostel sv. Vavřince poničený požárem zakoupili v roce 1787 hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie. Jeho součástí je stejnojmenný obraz od slavného barokního malíře Patra Brandla. Jedná se o nejrozměrnější Brandlovo dílo, které vzniklo v roce 1728. Obraz také pravděpodobně skrývá určitý jinotaj. Jedna z postav zachycená na plátně stojí na schodu, na kterém je napsáno Brandlovo jméno. Mnozí historici umění usuzují, že tato postava je autoportrétem věhlasného malíře.

Mezi české patrony se zařadil již na přelomu 16. a 17. století. Roku 1719 byl komisionálně otevřen Janův hrob a v lebce byl nalezen organický zbytek, považovaný za zázračně uchovaný jazyk – symbol mlčenlivosti. O deset let později byl Johánek svatořečen. Vlivem baroka se zařadil mezi nejoblíbenější světce a sochy a kostely zasvěcené jeho osobě tak nalezneme nejen po celých českých zemích, ale též v Itálii, Španělsku i mimo Evropu.

Se svatojánskou legendou nekorespondují fakta. Ve skutečnosti Jan potvrdil nového opata kladrubského kláštera v západních Čechách tak rychle, že král Václav, čekající několik let na smrt předchozího opata, nestačil vznést formální námitky a dosadit svého člověka. Jan se stal obětí mocenského zápasu krále a církve.

Naučná stezka Vysoké Mýto vznikla za podpory