náměstí Vaňorného

Původní děkanství stávalo na místě budovy dnešního gymnázia. Zdroj H. Jireček.

Chrám
sv. Vavřince

Místo pro stavbu hlavního kostela bylo pravděpodobně určeno již v době plánování města. Ke kostelu patřilo i prostranství pro hřbitov, později budovu děkanství a snad i prvních škol, zřejmě spravovaných církví. Nynější podoba kostela, který během staletí několikrát vyhořel a byl přestavován, vychází ze základu daného asi v polovině 14. století, první písemná zmínka o něm je z roku 1349 a souvisí ze vznikem litomyšlského biskupství. Dle názoru Z. Wirtha se jednalo o stavbu trojlodní, jen o něco málo nižší než je současná podoba. Z původní kamenické výzdoby zhotovené z pískovce se dochovala torza několika skupin – očištění panny Marie, sv. Josefa chovajícího Ježíška, sv. Anny s hrdličkami, sv. Symeona s Joachýmem a snad i příchod tří králů. Další přestavby následovaly po požárech z let 1461 a 1517, v roce 1582 došlo k úpravě věží, poškozených tíží zvonů. Výraznou zkázu přinesl opět požár v roce 1774, který způsobil pád klenby a zničení interiéru včetně varhan. Zřícení zdiva mělo za důsledek zvýšení podlahy, do chrámu se poté vstupovalo po šesti schodech. Na opravách se podílelo několik řemeslníků z okolí – sklenář J. Štorch z Litomyšle, tesař V. Košťák a podobu restaurování navrhl královéhradecký stavitel F. Kerner. Jako náhrada za zničený interiér byl městem v roce 1787 zakoupen nový barokní oltář M. V. Jäckela, pocházející ze zrušeného kláštera v Sedlci, obsahující obraz Petra Brandla Nanebevzetí panny Marie.

Místo pro stavbu hlavního kostela bylo pravděpodobně určeno již v době plánování města. Ke kostelu patřilo i prostranství pro hřbitov, později budovu děkanství a snad i prvních škol, zřejmě spravovaných církví. Nynější podoba kostela, který během staletí několikrát vyhořel a byl přestavován, vychází ze základu daného asi v polovině 14. století, první písemná zmínka o něm je z roku 1349 a souvisí ze vznikem litomyšlského biskupství. Dle názoru Z. Wirtha se jednalo o stavbu trojlodní, jen o něco málo nižší než je současná podoba. Z původní kamenické výzdoby zhotovené z pískovce se dochovala torza několika skupin – očištění panny Marie, sv. Josefa chavajícího Ježíška, sv. Anny s hrdličkami, sv. Symeona s Joachýmem a snad i příchod tří králů. Další přestavby následovaly po požárech z let 1461 a 1517, v roce 1582 došlo k úpravě věží, poškozených tíží zvonů. Výraznou zkázu přinesl opět požár v roce 1774, který způsobil pád klenby a zničení interiéru včetně varhan. Zřícení zdiva mělo za důsledek zvýšení podlahy, do chrámu se poté vstupovalo po šesti schodech. Na opravách se podílelo několik řemeslníků z okolí – sklenář J. Štorch z Litomyšle, tesař V. Košťák a podobu restaurování navrhl královéhradecký stavitel F. Kerner. Jako náhrada za zničený interiér byl městem v roce 1787zakoupen nový barokní oltář M. V. Jäckela, pocházející ze zrušeného kláštera v Sedlci, obsahující obraz Petra Brandla Nanebevzetí panny Marie.

Nynější podoba chrámu je výsledkem restaurace, prováděné od roku 1875 F. Schmoranzem, od roku 1892 J. Mockrem a po roce 1899 dokončovaný F. Podhajským a A. Živným. Unikátem je secesní fresková výzdoba interiéru, realizovaná K. V Maškem.

Místo pro stavbu hlavního kostela bylo pravděpodobně určeno již v době plánování města. Ke kostelu patřilo i prostranství pro hřbitov, později budovu děkanství a snad i prvních škol, zřejmě spravovaných církví. Nynější podoba kostela, který během staletí několikrát vyhořel a byl přestavován, vychází ze základu daného asi v polovině 14. století, první písemná zmínka o něm je z roku 1349 a souvisí ze vznikem litomyšlského biskupství. Dle názoru Z. Wirtha se jednalo o stavbu trojlodní, jen o něco málo nižší než je současná podoba. Z původní kamenické výzdoby zhotovené z pískovce se dochovala torza několika skupin – očištění panny Marie, sv. Josefa chavajícího Ježíška, sv. Anny s hrdličkami, sv. Symeona s Joachýmem a snad i příchod tří králů. Další přestavby následovaly po požárech z let 1461 a 1517, v roce 1582 došlo k úpravě věží, poškozených tíží zvonů. Výraznou zkázu přinesl opět požár v roce 1774, který způsobil pád klenby a zničení interiéru včetně varhan. Zřícení zdiva mělo za důsledek zvýšení podlahy, do chrámu se poté vstupovalo po šesti schodech. Na opravách se podílelo několik řemeslníků z okolí – sklenář J. Štorch z Litomyšle, tesař V. Košťák a podobu restaurování navrhl královéhradecký stavitel F. Kerner. Jako náhrada za zničený interiér byl městem v roce 1787zakoupen nový barokní oltář M. V. Jäckela, pocházející ze zrušeného kláštera v Sedlci, obsahující obraz Petra Brandla Nanebevzetí panny Marie.

Nynější podoba chrámu je výsledkem restaurace, prováděné od roku 1875 F. Schmoranzem, od roku 1892 J. Mockrem a po roce 1899 dokončovaný F. Podhajským a A. Živným. Unikátem je secesní fresková výzdoba interiéru, realizovaná K. V Maškem.

Počátky rekonstrukce chrámu sv. Vavřince. Foto neznámý autor, po roce 1875, ze sbírek RMVM.

Rekonstrukce chrámu sv. Vavřince

Nynější podoba chrámu sv. Vavřince je výsledkem restaurace, prováděné od roku 1875 Františkem Schmoranzem, od roku 1892 Josefem Mockrem a po roce 1899 dokončované Františkem Podhajským a Arnoštem Živným. Unikátní je secesní fresková výzdoba interiéru, realizovaná K. V. Maškem. Velkou debatu vzbuzovala otázka barokního oltáře s velkolepým Brandlovým obrazem, který však svou výškou zakrývá vitráže oken.

Pohled dnešní Försterovou (dříve Kostelní) ulicí k chrámu sv. Vavřince. Foto Ferdinand A. Brožek, asi 1869, ze sbírek RMVM.

Vysokomýtské
zvony

Požár, který zachvátil Vysoké Mýto v roce 1461, zničil kromě chrámu sv. Vavřince také jeho původní zvony. Bezprostředně poté, spolu s rekonstrukcí kostela, rozhodlo město o pořízení zvonů nových, jejichž výrobu zadalo místním řemeslníkům. Pět let po požáru ulil Petr Konvář asi 800 kg vážící zvon pojmenovaný sv. Vavřinec, později nazvaný „menší“. Na povrchu je zdoben reliéfem s motivem kalvárie, dolní okraj lemuje nápis „Panu Bohu ke cti i matce Boží a svatému Vavřinci“. V roce 1499 zhotovil kutnohorský mistr Ondřej Ptáček pro chrám sv. Vavřince dodnes dochovanou cínovou křtitelnici a o dva roky později ulil i mohutný zvon, nazvaný sv. Vavřinec větší, jehož podoba byla změněna dvojím přelitím - Janem Knaufem z Opavy v roce 1629 a Janem Zejdou z Vysokého Mýta po roce 1752, kdy byl poškozen po výměně srdce. Zvon byl zdoben krucifixem, městským znakem a několika obšírnějšími nápisy, není však jisté, které reliéfy byly původní a které přibyly až během některého z následných přelití.

Více než dvoutunový zvon sv. Jiří vytvořil v roce 1530 vysokomýtský mistr Matěj. Do jeho těla byl ulit erb Vysokého Mýta a kolem koruny jména tehdejšího kněze, konšelů a některých úředníků.

Z roku 1689 pocházel půltunový zvon sv. Ludmila s vyobrazením zmíněné světice a na druhé straně s výjevem klečící matky a švédským jezdcem, unášejícím malé dítě.

O něco menší byl sv. Josef z roku 1543, zvon s hladkým pláštěm, zdobený jen nápisem okolo koruny. Chrám byl ještě vybaven „malým“ (měl asi půl metru na výšku a v průměru) zvonem ve východním vikýři, zhotoveným Johanem Wenzelem Kunherem v roce 1799, a umíráčkem od Antonína Diepolda z Prahy, ke kterému se dochovala i forma.

Osudným se vysokomýtským zvonům stalo rozhodnutí rakousko – uherských úřadů z roku 1916. Pro válečné potřeby bylo rozhodnuto rekvírovat kovové předměty a jejich materiál využít pro válečný průmysl. Mělo se to týkat i zvonů vyrobených po roce 1600, přes snahu tehdejšího děkana Josefa Šmejkala byl přímo ve věži chrámu rozbit sv. Josef, sv. Ludmila a sv. Vavřinec větší. Pár úlomků se podařilo uschovat, ale po udání musely být odevzdány i ty. Zvon sv. Jiří byl zabaven a zničen o něco později, během nacistické okupace v roce 1942.

Vysoké Mýto vzniklo na místě bez předchozí zástavby, díky čemuž mělo pravidelný tvar, tedy rozsáhlé čtvercové náměstí s pravoúhlými ulicemi, v jednom z rohů s místem pro kostel a v jiném pro klášterní prostranství. Uprostřed náměstí se dříve nacházela stará radnice a skupina domů patřící předním měšťanům. Město obepínal prstenec hradeb s třemi branami a fortnou.