Jungmannovy sady

Situace před Choceňskou bránou, snímek jednoho z domů stojícího „mimo hradby“. Vně města se často stavěla obydlí nežádoucích osob, především židovských obyvatel nebo kata. Na snímku je bývalý kupecký dům, tzv. „abrahamák“. Foto J. Mašek, asi 1900, ze sbírek RMVM.

Vysokomýtská ozbrojená moc

Vznik
vysokého
mýta

Jedna z nejstarších vysokomýtských listin hovoří o městské zbrani. V letech 1362 – 1363 hrozilo napadení Českého království a tehdejší panovník Karel IV. obeslal královská města s výzvou k „revizi“ stavu zbrojnic. Z dochovaných odpovědí uvedla výzbroj pro nejvyšší počet mužů města Hradec Králové, Plzeň a Kolín, shodně po 400 kompletech. Vysoké Mýto s vybavením pro 300 ozbrojenců figuruje na druhém místě, z dalších měst zmiňme třeba blízkou Poličku s počtem 150 kusů, 100 souprav přiznal Nymburk, Beroun nebo Vodňany.

Středověká městská hotovost se opírala především o cechovní správu a právo volně nosit zbraň v neválečné době měli jen někteří měšťané. Zdroj výzbroje zajišťovali městští řemeslníci, byla určena převážně pěšímu vojsku s velkým zastoupením střelců z kuší a později modernějších palných zbraní. Jízdní vojsko zajišťovali hlavně příslušníci okolní nižší šlechty, sloužící v městském vojsku často také jako velitelé. S bohatnutím a rozmachem širší skupiny měšťanů klesala jejich ochota osobně se účastnit bojových akcí a tak i v městské ozbrojené moci narůstal podíl najatých žoldnéřů. Oproti šlechtické bojové družině byl výhodou městské moci početný „lidský materiál“, nashromážděný na jednom místě a rychle a levně mobilizovatelný. Naopak nevýhodu představovala diskutabilní ochota sloužit dál od hranice zájmů příslušného města.

Vysoké Mýto bylo založeno Přemyslem Otakarem II. nedlouho před rokem 1265. Organizátorem procesu založení města byl tzv. lokátor – osoba, která vyhlédla konkrétní místo, přivedla kolonisty a dohlížela na rozměření podoby budoucího města. První obyvatelé pocházeli z německých zemí a český charakter ve městě převládl až během husitských válek.

Zimní snímek Jungmannových sadů, vzadu je viditelná brána do parku. Foto Jan Popelka, kolem roku 1940, ze sbírek RMVM.

Přízemí věže Karasky – Choceňské brány, nalevo kamenný dům řeznictví Aloise Suchého. Choceňská brána se původně také skládala ze dvou věží, malá věž spolu s obloukem brány byla stržena ve 40. letech 19. století. Vstup do velké věže byl původně, stejně jako u ostatních dvou bran, možný jen z malé věže, vchod na snímku byl otevřen dodatečně. Ani tato novodobá dispozice nezůstala zachována, dnes je spodní patro Karasky proraženo kvůli průchodu pro pěší a řeznický dům vedle byl posunut dále od silnice. Foto Josef Lukeš, nedatováno, ze sbírek RMVM.

Představa o podobě Vysokého Mýta počátkem novověku na kresbě Josefa Šembery z 19. století

Měšťané
a ti ostatní

Užíváme-li termín „měšťané“, je třeba mít na paměti, že šlo jen o menší část vysokomýtských obyvatel. Plnoprávným měšťanem byl především ten, kdo ve městě žil, vlastnil zde nějakou nemovitost a jehož měšťanská příslušnost byla ostatními z mnoha dalších důvodů respektována. Nejbohatší patriciát představovali až do poloviny 14. století potomci německých rodin zakladatelů města, většinou zámožní obyvatelé živící se obchodem, ovládající rozhodující část správy města a vlastnící pozemky v jeho okolí. Zájmy středních vrstev společnosti zajišťovala cechovní soustava, z níž nejvýznamnější skupinu ve Vysokém Mýtě představovali provozovatelé řemesel potravinářského charakteru, zejména řezníci. Stejně jako zmíněný patriciát, i tito lidé zajišťovali svůj majetek především vlastnictvím nemovitostí a půdy, představující v českém středověku možnost dlouhodobého stabilního zabezpečení. Stát se měšťanem nebylo pro případného nového uchazeče nikterak snadné a většina městských obyvatel tohoto vytouženého statusu nikdy nedosáhla. Bylo třeba disponovat majetkem dostačujícím na koupi přiměřeného domu, doložit svůj počestný původ, počestný způsob obživy a v neposlední řadě také nevzbuzovat nevoli rozhodujících skupin dané měšťanské společnosti.

Vysoké Mýto vzniklo na místě bez předchozí zástavby, díky čemuž mělo pravidelný tvar, tedy rozsáhlé čtvercové náměstí s pravoúhlými ulicemi, v jednom z rohů s místem pro kostel a v jiném pro klášterní prostranství. Uprostřed náměstí se dříve nacházela stará radnice a skupina domů patřící předním měšťanům. Město obepínal prstenec hradeb s třemi branami a fortnou.

Snímek Karasky z pohledu z Vladislavovy ulice. Na pravé straně ulice se nacházejí staré měšťanské domy, zbořené během devastujících úprav lokality v druhé polovině 20. století. Foto Jan Popelka, počátek 20. století, ze sbírek RMVM.

měšťanské domy

První obyvatelé začali stavět na úzkých parcelách domy, jejichž čelní štíty se časem spojily do souvislé zástavby lemující náměstí i ulice okolo. Domy byly hluboce podsklepeny, podzemní prostory se propojovaly a postupně vytvořily složitý víceúrovňový labyrint. Přední domy byly opatřeny právem várečným a ve sklepech některých z nich se dodnes nacházejí zachovalé pivovody.

Městská společnost

Různě postavení obyvatelé města vedle sebe nežili nijak odděleně. V domech patricijů žilo nemajetné služebnictvo, řemeslníkům sloužili neplnoprávní tovaryši, žebrákům kanula větší šance na zisk poblíž bohatých domů a připočítáme-li k tomu osoby církevního prostředí, příslušníky nižší šlechty z okolí, preferující život ve městě, a v neposlední řadě i Židy, naskytne se nám obraz vysokomýtské městské společnosti jako velmi pestrý a dynamický.