Doputovali jste do Vraclavi – starobylé vsi. Osídlení v této oblasti můžeme díky archeologickým nálezům datovat do doby kamenné. Psané dějiny obce sahají k roku 1086. Tehdy je zmíněno zdejší hradiště, které představovalo mocenskou oporu přemyslovských knížat v kraji. V roce 1108 se stala Vraclav svědkem krvavé události, když zde z popudu přemyslovského knížete Svatopluka Olomouckého započalo vraždění konkurenčního rodu Vršovců.
Doputovali jste do Vraclavi – starobylé vsi. Osídlení v této oblasti můžeme díky archeologickým nálezům datovat do doby kamenné. Psané dějiny obce sahají k roku 1086. Tehdy je zmíněno zdejší hradiště, které představovalo mocenskou oporu přemyslovských knížat v kraji. V roce 1108 se stala Vraclav svědkem krvavé události, když zde z popudu přemyslovského knížete Svatopluka Olomouckého započalo vraždění konkurenčního rodu Vršovců.
Doputovali jste do Vraclavi – starobylé vsi. Osídlení v této oblasti můžeme díky archeologickým nálezům datovat do doby kamenné. Psané dějiny obce sahají k roku 1086. Tehdy je zmíněno zdejší hradiště, které představovalo mocenskou oporu přemyslovských knížat v kraji. V roce 1108 se stala Vraclav svědkem krvavé události, když zde z popudu přemyslovského knížete Svatopluka Olomouckého započalo vraždění konkurenčního rodu Vršovců.
Doputovali jste do Vraclavi – starobylé vsi. Osídlení v této oblasti můžeme díky archeologickým nálezům datovat do doby kamenné. Psané dějiny obce sahají k roku 1086. Tehdy je zmíněno zdejší hradiště, které představovalo mocenskou oporu přemyslovských knížat v kraji. V roce 1108 se stala Vraclav svědkem krvavé události, když zde z popudu přemyslovského knížete Svatopluka Olomouckého započalo vraždění konkurenčního rodu Vršovců.
Doputovali jste do Vraclavi – starobylé vsi. Osídlení v této oblasti můžeme díky archeologickým nálezům datovat do doby kamenné. Psané dějiny obce sahají k roku 1086. Tehdy je zmíněno zdejší hradiště, které představovalo mocenskou oporu přemyslovských knížat v kraji. V roce 1108 se stala Vraclav svědkem krvavé události, když zde z popudu přemyslovského knížete Svatopluka Olomouckého započalo vraždění konkurenčního rodu Vršovců.
Významnou architektonickou památkou a výraznou dominantou Vraclavi je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící dodnes svému účelu. Malá gotická svatyně situovaná do středu hřbitova byla barokně rozšířena a získala i zvonici, v přízemí s průjezdem do hřbitova. Ve zvonici je zavěšen zvon Jakub ze 16. století. Uvnitř kostela je secesní malířská výzdoba z počátku 20. století. Gotická část si uchovala původní ostění oken s kružbami, a též opěráky. Kromě zvonu patří ke starobylému vybavení svatostánku také cínová křtitelnice z první poloviny 16. století.
Významnou architektonickou památkou a výraznou dominantou Vraclavi je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící dodnes svému účelu. Malá gotická svatyně situovaná do středu hřbitova byla barokně rozšířena a získala i zvonici, v přízemí s průjezdem do hřbitova. Ve zvonici je zavěšen zvon Jakub ze 16. století. Uvnitř kostela je secesní malířská výzdoba z počátku 20. století. Gotická část si uchovala původní ostění oken s kružbami, a též opěráky. Kromě zvonu patří ke starobylému vybavení svatostánku také cínová křtitelnice z první poloviny 16. století.
Významnou architektonickou památkou a výraznou dominantou Vraclavi je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící dodnes svému účelu. Malá gotická svatyně situovaná do středu hřbitova byla barokně rozšířena a získala i zvonici, v přízemí s průjezdem do hřbitova. Ve zvonici je zavěšen zvon Jakub ze 16. století. Uvnitř kostela je secesní malířská výzdoba z počátku 20. století. Gotická část si uchovala původní ostění oken s kružbami, a též opěráky. Kromě zvonu patří ke starobylému vybavení svatostánku také cínová křtitelnice z první poloviny 16. století.
Významnou architektonickou památkou a výraznou dominantou Vraclavi je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící dodnes svému účelu. Malá gotická svatyně situovaná do středu hřbitova byla barokně rozšířena a získala i zvonici, v přízemí s průjezdem do hřbitova. Ve zvonici je zavěšen zvon Jakub ze 16. století. Uvnitř kostela je secesní malířská výzdoba z počátku 20. století. Gotická část si uchovala původní ostění oken s kružbami, a též opěráky. Kromě zvonu patří ke starobylému vybavení svatostánku také cínová křtitelnice z první poloviny 16. století.
Významnou architektonickou památkou a výraznou dominantou Vraclavi je původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie sloužící dodnes svému účelu. Malá gotická svatyně situovaná do středu hřbitova byla barokně rozšířena a získala i zvonici, v přízemí s průjezdem do hřbitova. Ve zvonici je zavěšen zvon Jakub ze 16. století. Uvnitř kostela je secesní malířská výzdoba z počátku 20. století. Gotická část si uchovala původní ostění oken s kružbami, a též opěráky. Kromě zvonu patří ke starobylému vybavení svatostánku také cínová křtitelnice z první poloviny 16. století.
Kostely byly ve středověku nejen místem pro modlitbu a rozjímání, byť to bylo jejich hlavní poslání, ale sloužily i jako útočiště v době války, či při živelných pohromách. Vzhledem k tomu, že drtivá většina tehdejší populace neuměla číst a psát a mše byly slouženy latinsky, byly i malé venkovské kostely uvnitř často bohatě zdobené malbou. Její účel byl ryze praktický. Mnohé obrazy a nástěnné malby pomáhaly středověkému člověku lépe porozumět předkládané věrouce. Víra totiž znamenala v životě středověkého člověka základní pilíř života.
Kostely byly ve středověku nejen místem pro modlitbu a rozjímání, byť to bylo jejich hlavní poslání, ale sloužily i jako útočiště v době války, či při živelných pohromách. Vzhledem k tomu, že drtivá většina tehdejší populace neuměla číst a psát a mše byly slouženy latinsky, byly i malé venkovské kostely uvnitř často bohatě zdobené malbou. Její účel byl ryze praktický. Mnohé obrazy a nástěnné malby pomáhaly středověkému člověku lépe porozumět předkládané věrouce. Víra totiž znamenala v životě středověkého člověka základní pilíř života.
Kostely byly ve středověku nejen místem pro modlitbu a rozjímání, byť to bylo jejich hlavní poslání, ale sloužily i jako útočiště v době války, či při živelných pohromách. Vzhledem k tomu, že drtivá většina tehdejší populace neuměla číst a psát a mše byly slouženy latinsky, byly i malé venkovské kostely uvnitř často bohatě zdobené malbou. Její účel byl ryze praktický. Mnohé obrazy a nástěnné malby pomáhaly středověkému člověku lépe porozumět předkládané věrouce. Víra totiž znamenala v životě středověkého člověka základní pilíř života.
Kostely byly ve středověku nejen místem pro modlitbu a rozjímání, byť to bylo jejich hlavní poslání, ale sloužily i jako útočiště v době války, či při živelných pohromách. Vzhledem k tomu, že drtivá většina tehdejší populace neuměla číst a psát a mše byly slouženy latinsky, byly i malé venkovské kostely uvnitř často bohatě zdobené malbou. Její účel byl ryze praktický. Mnohé obrazy a nástěnné malby pomáhaly středověkému člověku lépe porozumět předkládané věrouce. Víra totiž znamenala v životě středověkého člověka základní pilíř života.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie při pohledu z hradiště. Foto Vanda Grof.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie při pohledu z hradiště. Foto Vanda Grof.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie při pohledu z hradiště. Foto Vanda Grof.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie při pohledu z hradiště. Foto Vanda Grof.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie při pohledu z hradiště. Foto Vanda Grof.
Zájem médií na konci 20. století vzbudil nález archeologů na okraji Vraclavi, ve směru na Janovičky. Při stavbě rodinného domu tu byly odkryty hroby s kosterními pozůstatky nesoucí stopy odlišného způsobu pohřbu s postmortálními, pravděpodobně protivampýrskými zásahy. Těla byla pochována obličejem dolů a v jedné z koster zel otvor, pravděpodobně po dřevěném kůlu směřujícímu do srdce. Archeologové díky dalším nálezům, například ženským záušnicím, hroby datovali do 11. století. Unikátní nález tedy jednoznačně souvisí s místním raně středověkým hradištěm.
Zájem médií na konci 20. století vzbudil nález archeologů na okraji Vraclavi, ve směru na Janovičky. Při stavbě rodinného domu tu byly odkryty hroby s kosterními pozůstatky nesoucí stopy odlišného způsobu pohřbu s postmortálními, pravděpodobně protivampýrskými zásahy. Těla byla pochována obličejem dolů a v jedné z koster zel otvor, pravděpodobně po dřevěném kůlu směřujícímu do srdce. Archeologové díky dalším nálezům, například ženským záušnicím, hroby datovali do 11. století. Unikátní nález tedy jednoznačně souvisí s místním raně středověkým hradištěm.
Zájem médií na konci 20. století vzbudil nález archeologů na okraji Vraclavi, ve směru na Janovičky. Při stavbě rodinného domu tu byly odkryty hroby s kosterními pozůstatky nesoucí stopy odlišného způsobu pohřbu s postmortálními, pravděpodobně protivampýrskými zásahy. Těla byla pochována obličejem dolů a v jedné z koster zel otvor, pravděpodobně po dřevěném kůlu směřujícímu do srdce. Archeologové díky dalším nálezům, například ženským záušnicím, hroby datovali do 11. století. Unikátní nález tedy jednoznačně souvisí s místním raně středověkým hradištěm.
Zájem médií na konci 20. století vzbudil nález archeologů na okraji Vraclavi, ve směru na Janovičky. Při stavbě rodinného domu tu byly odkryty hroby s kosterními pozůstatky nesoucí stopy odlišného způsobu pohřbu s postmortálními, pravděpodobně protivampýrskými zásahy. Těla byla pochována obličejem dolů a v jedné z koster zel otvor, pravděpodobně po dřevěném kůlu směřujícímu do srdce. Archeologové díky dalším nálezům, například ženským záušnicím, hroby datovali do 11. století. Unikátní nález tedy jednoznačně souvisí s místním raně středověkým hradištěm.
Udržování lidových zvyků je ve Vraclavi stále velmi živé. Každoročně o Velikonocích na Bílou sobotu zde pořádají tradici vodění Jidáše. Tento prastarý zvyk spočívá v odsouzení Jidášovy zrady Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek podle křesťanské víry utichnou zvony na znamení hlubokého smutku před očekávanou smrtí Krista. Ve stejné době, kdy v kostelích utichají zvony, na vsích vychází vždy brzy ráno, v poledne a večer průvody hochů se zvukotvornými nástroji. Hlasitý klapot chrání obec před vlivem špatných sil.
Na Bílou sobotu dostanou hoši v rámci obchůzky s Jidášem očekávanou odměnu za svoji odvedenou práci. Do role Jidáše je obsazen předem vybraný chlapec, který si získal možnost být jednou za život Jidášem mnohaletým klapáním od dětství. Chlapec je oblečen do kostýmu Jidáše vyrobeného z rulíků umotaných ze lnu. Obličej má pokryt silnou vrstvou černé barvy a na hlavě má Jidáš vysokou černou čepici. Nezbytným doplňkem celé masky je dlouhý prut z keře trnky ozdobený fábory. Prutem může Jidáš potrestat posměváčky.
Na začátku průvodu chlapci pronesou věty: „Jidáši, Jidáši, cos to učinil, že jsi svého pána zradil? Za to budeš pykati, s čertem ďáblem sídliti!“ Průvod následně obejde celou vesnici. Jako koledu děti dostávají sladkosti, peníze, ale hlavně syrová vajíčka. Ta tvoří další neodmyslitelný díl velikonočních dní. Vajíčko – symbol nového života ukrytého ve skořápce.
Po ukončení obchůzky je Jidáš povalen – symbolicky přemožen a odstrojen z náročné masky. Aby vesnice byla očištěna od špatných sil, má se maska spálit.
Udržování lidových zvyků je ve Vraclavi stále velmi živé. Každoročně o Velikonocích na Bílou sobotu zde pořádají tradici vodění Jidáše. Tento prastarý zvyk spočívá v odsouzení Jidášovy zrady Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek podle křesťanské víry utichnou zvony na znamení hlubokého smutku před očekávanou smrtí Krista. Ve stejné době, kdy v kostelích utichají zvony, na vsích vychází vždy brzy ráno, v poledne a večer průvody hochů se zvukotvornými nástroji. Hlasitý klapot chrání obec před vlivem špatných sil.
Na Bílou sobotu dostanou hoši v rámci obchůzky s Jidášem očekávanou odměnu za svoji odvedenou práci. Do role Jidáše je obsazen předem vybraný chlapec, který si získal možnost být jednou za život Jidášem mnohaletým klapáním od dětství. Chlapec je oblečen do kostýmu Jidáše vyrobeného z rulíků umotaných ze lnu. Obličej má pokryt silnou vrstvou černé barvy a na hlavě má Jidáš vysokou černou čepici. Nezbytným doplňkem celé masky je dlouhý prut z keře trnky ozdobený fábory. Prutem může Jidáš potrestat posměváčky.
Na začátku průvodu chlapci pronesou věty: „Jidáši, Jidáši, cos to učinil, že jsi svého pána zradil? Za to budeš pykati, s čertem ďáblem sídliti!“ Průvod následně obejde celou vesnici. Jako koledu děti dostávají sladkosti, peníze, ale hlavně syrová vajíčka. Ta tvoří další neodmyslitelný díl velikonočních dní. Vajíčko – symbol nového života ukrytého ve skořápce.
Po ukončení obchůzky je Jidáš povalen – symbolicky přemožen a odstrojen z náročné masky. Aby vesnice byla očištěna od špatných sil, má se maska spálit.
Udržování lidových zvyků je ve Vraclavi stále velmi živé. Každoročně o Velikonocích na Bílou sobotu zde pořádají tradici vodění Jidáše. Tento prastarý zvyk spočívá v odsouzení Jidášovy zrady Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek podle křesťanské víry utichnou zvony na znamení hlubokého smutku před očekávanou smrtí Krista. Ve stejné době, kdy v kostelích utichají zvony, na vsích vychází vždy brzy ráno, v poledne a večer průvody hochů se zvukotvornými nástroji. Hlasitý klapot chrání obec před vlivem špatných sil.
Na Bílou sobotu dostanou hoši v rámci obchůzky s Jidášem očekávanou odměnu za svoji odvedenou práci. Do role Jidáše je obsazen předem vybraný chlapec, který si získal možnost být jednou za život Jidášem mnohaletým klapáním od dětství. Chlapec je oblečen do kostýmu Jidáše vyrobeného z rulíků umotaných ze lnu. Obličej má pokryt silnou vrstvou černé barvy a na hlavě má Jidáš vysokou černou čepici. Nezbytným doplňkem celé masky je dlouhý prut z keře trnky ozdobený fábory. Prutem může Jidáš potrestat posměváčky.
Na začátku průvodu chlapci pronesou věty: „Jidáši, Jidáši, cos to učinil, že jsi svého pána zradil? Za to budeš pykati, s čertem ďáblem sídliti!“ Průvod následně obejde celou vesnici. Jako koledu děti dostávají sladkosti, peníze, ale hlavně syrová vajíčka. Ta tvoří další neodmyslitelný díl velikonočních dní. Vajíčko – symbol nového života ukrytého ve skořápce.
Po ukončení obchůzky je Jidáš povalen – symbolicky přemožen a odstrojen z náročné masky. Aby vesnice byla očištěna od špatných sil, má se maska spálit.
Udržování lidových zvyků je ve Vraclavi stále velmi živé. Každoročně o Velikonocích na Bílou sobotu zde pořádají tradici vodění Jidáše. Tento prastarý zvyk spočívá v odsouzení Jidášovy zrady Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek podle křesťanské víry utichnou zvony na znamení hlubokého smutku před očekávanou smrtí Krista. Ve stejné době, kdy v kostelích utichají zvony, na vsích vychází vždy brzy ráno, v poledne a večer průvody hochů se zvukotvornými nástroji. Hlasitý klapot chrání obec před vlivem špatných sil.
Na Bílou sobotu dostanou hoši v rámci obchůzky s Jidášem očekávanou odměnu za svoji odvedenou práci. Do role Jidáše je obsazen předem vybraný chlapec, který si získal možnost být jednou za život Jidášem mnohaletým klapáním od dětství. Chlapec je oblečen do kostýmu Jidáše vyrobeného z rulíků umotaných ze lnu. Obličej má pokryt silnou vrstvou černé barvy a na hlavě má Jidáš vysokou černou čepici. Nezbytným doplňkem celé masky je dlouhý prut z keře trnky ozdobený fábory. Prutem může Jidáš potrestat posměváčky.
Na začátku průvodu chlapci pronesou věty: „Jidáši, Jidáši, cos to učinil, že jsi svého pána zradil? Za to budeš pykati, s čertem ďáblem sídliti!“ Průvod následně obejde celou vesnici. Jako koledu děti dostávají sladkosti, peníze, ale hlavně syrová vajíčka. Ta tvoří další neodmyslitelný díl velikonočních dní. Vajíčko – symbol nového života ukrytého ve skořápce.
Po ukončení obchůzky je Jidáš povalen – symbolicky přemožen a odstrojen z náročné masky. Aby vesnice byla očištěna od špatných sil, má se maska spálit.
Udržování lidových zvyků je ve Vraclavi stále velmi živé. Každoročně o Velikonocích na Bílou sobotu zde pořádají tradici vodění Jidáše. Tento prastarý zvyk spočívá v odsouzení Jidášovy zrady Ježíše Krista. Na Zelený čtvrtek podle křesťanské víry utichnou zvony na znamení hlubokého smutku před očekávanou smrtí Krista. Ve stejné době, kdy v kostelích utichají zvony, na vsích vychází vždy brzy ráno, v poledne a večer průvody hochů se zvukotvornými nástroji. Hlasitý klapot chrání obec před vlivem špatných sil.
Na Bílou sobotu dostanou hoši v rámci obchůzky s Jidášem očekávanou odměnu za svoji odvedenou práci. Do role Jidáše je obsazen předem vybraný chlapec, který si získal možnost být jednou za život Jidášem mnohaletým klapáním od dětství. Chlapec je oblečen do kostýmu Jidáše vyrobeného z rulíků umotaných ze lnu. Obličej má pokryt silnou vrstvou černé barvy a na hlavě má Jidáš vysokou černou čepici. Nezbytným doplňkem celé masky je dlouhý prut z keře trnky ozdobený fábory. Prutem může Jidáš potrestat posměváčky.
Na začátku průvodu chlapci pronesou věty: „Jidáši, Jidáši, cos to učinil, že jsi svého pána zradil? Za to budeš pykati, s čertem ďáblem sídliti!“ Průvod následně obejde celou vesnici. Jako koledu děti dostávají sladkosti, peníze, ale hlavně syrová vajíčka. Ta tvoří další neodmyslitelný díl velikonočních dní. Vajíčko – symbol nového života ukrytého ve skořápce.
Po ukončení obchůzky je Jidáš povalen – symbolicky přemožen a odstrojen z náročné masky. Aby vesnice byla očištěna od špatných sil, má se maska spálit.
Další zastavení
A1 – nám. Přemysla Otakara II.Městský okruh
A2 – Vodárenská věžMěstský okruh
A3 – Botanická zahradaMěstský okruh
A4 – Jungmannovy sadyMěstský okruh
A5 – kostel Nejsvětější TrojiceMěstský okruh
A6 – náměstí VaňornéhoMěstský okruh
A7 – Havlíčkovy sadyMěstský okruh
B1 – Vodní toky – řeka LoučnáPřírodní okruh
B2 – Aleje – "Chodníček"Přírodní okruh
B3 – Meandry a loukyPřírodní okruh
B4 – Na prahu lesaPřírodní okruh
B5 – Nejvýznamější mokřadPřírodní okruh
B6 – V lesePřírodní okruh
B7 – Výhledy z vrchu VinicePřírodní okruh
C1 – Náměstí VaňornéhoDuchovní stezka
C2 – Socha sv. JosefaDuchovní stezka
C3 – Knířovská poutní cestaDuchovní stezka
C4 – KnířovDuchovní stezka
C5 – Kaplička nad VanicemiDuchovní stezka
C6 – SedlecDuchovní stezka
C7 – Bývalý kostel sv. VáclavaDuchovní stezka
C8 – Lázně u sv. MikulášeDuchovní stezka
C9 – Smírčí KřížDuchovní stezka
Naučná stezka Vysoké Mýto vznikla za podpory
Naučná stezka Vysoké Mýto vznikla za podpory