Knířovská poutní cesta

Knířovská poutní cesta

Knířovská poutní cesta

Knířovská poutní cesta

Knířovská poutní cesta

Knířovská poutní cesta se vine mezi poli jihozápadním směrem od Vysokého Mýta. Vede půvabnou mírně zvlněnou krajinou nabízející pěkné výhledy jednak směrem k Vysokému Mýtu, za jehož věžemi se zvedá panorama Orlických hor, jednak směrem k Litomyšli, a dále směrem ke Knířovu, jemuž vévodí věž tamního kostela. 

Knířovská poutní cesta se vine mezi poli jihozápadním směrem od Vysokého Mýta. Vede půvabnou mírně zvlněnou krajinou nabízející pěkné výhledy jednak směrem k Vysokému Mýtu, za jehož věžemi se zvedá panorama Orlických hor, jednak směrem k Litomyšli, a dále směrem ke Knířovu, jemuž vévodí věž tamního kostela. 

Knířovská poutní cesta se vine mezi poli jihozápadním směrem od Vysokého Mýta. Vede půvabnou mírně zvlněnou krajinou nabízející pěkné výhledy jednak směrem k Vysokému Mýtu, za jehož věžemi se zvedá panorama Orlických hor, jednak směrem k Litomyšli, a dále směrem ke Knířovu, jemuž vévodí věž tamního kostela. 

Knířovská poutní cesta se vine mezi poli jihozápadním směrem od Vysokého Mýta. Vede půvabnou mírně zvlněnou krajinou nabízející pěkné výhledy jednak směrem k Vysokému Mýtu, za jehož věžemi se zvedá panorama Orlických hor, jednak směrem k Litomyšli, a dále směrem ke Knířovu, jemuž vévodí věž tamního kostela. 

Knířovská poutní cesta se vine mezi poli jihozápadním směrem od Vysokého Mýta. Vede půvabnou mírně zvlněnou krajinou nabízející pěkné výhledy jednak směrem k Vysokému Mýtu, za jehož věžemi se zvedá panorama Orlických hor, jednak směrem k Litomyšli, a dále směrem ke Knířovu, jemuž vévodí věž tamního kostela. 

Hromadný hrob obětí moru

Hromadný hrob obětí moru

Hromadný hrob obětí moru

Hromadný hrob obětí moru

Hromadný hrob obětí moru

Nedaleko odsud pod lesem Hájky (mezi Knířovem a Džbánovem) se nachází hromadný hrob téměř padesáti obětí morové epidemie, která zasáhla Vysoké Mýto v letech 1714–1715. Tito nebožáci sem byli vykázáni do karantény, aby nedocházelo k dalšímu šíření nákazy. Místo jejich hrobu označoval původně jen prostý dřevěný kříž. Teprve na konci 19. století byl vztyčen dnešní kamenný pomník s textem: „POMNÍK TENTO K UCTĚNÍ PAMÁTKY 49 OBČANŮ VYSOKOMÝTSKÝCH, KTEŘÍ ONEMOCNĚVŠE MOREM V R. 1715 DO KARANTÉNY POD HÁJKY VYSTĚHOVÁNI A NA TOMTO MÍSTĚ POCHOVÁNI JSOU, VĚNUJE KRÁL. VĚNNÉ MĚSTO VYS. MÝTO.“

Jako poděkování za pominutí moru, a též na památku uzavření Rastattského míru s Francouzi byl v roce 1715 vztyčen uprostřed vysokomýtského náměstí 14 m vysoký morový sloup – tzv. statue. Na jeho vrcholu je socha Panny Marie, níže jsou umístěny sochy svatého Josefa, Floriána, Vavřince a Jan Nepomuckého.

Nedaleko odsud pod lesem Hájky (mezi Knířovem a Džbánovem) se nachází hromadný hrob téměř padesáti obětí morové epidemie, která zasáhla Vysoké Mýto v letech 1714–1715. Tito nebožáci sem byli vykázáni do karantény, aby nedocházelo k dalšímu šíření nákazy. Místo jejich hrobu označoval původně jen prostý dřevěný kříž. Teprve na konci 19. století byl vztyčen dnešní kamenný pomník s textem: „POMNÍK TENTO K UCTĚNÍ PAMÁTKY 49 OBČANŮ VYSOKOMÝTSKÝCH, KTEŘÍ ONEMOCNĚVŠE MOREM V R. 1715 DO KARANTÉNY POD HÁJKY VYSTĚHOVÁNI A NA TOMTO MÍSTĚ POCHOVÁNI JSOU, VĚNUJE KRÁL. VĚNNÉ MĚSTO VYS. MÝTO.“

Jako poděkování za pominutí moru, a též na památku uzavření Rastattského míru s Francouzi byl v roce 1715 vztyčen uprostřed vysokomýtského náměstí 14 m vysoký morový sloup – tzv. statue. Na jeho vrcholu je socha Panny Marie, níže jsou umístěny sochy svatého Josefa, Floriána, Vavřince a Jan Nepomuckého.

Nedaleko odsud pod lesem Hájky (mezi Knířovem a Džbánovem) se nachází hromadný hrob téměř padesáti obětí morové epidemie, která zasáhla Vysoké Mýto v letech 1714–1715. Tito nebožáci sem byli vykázáni do karantény, aby nedocházelo k dalšímu šíření nákazy. Místo jejich hrobu označoval původně jen prostý dřevěný kříž. Teprve na konci 19. století byl vztyčen dnešní kamenný pomník s textem: „POMNÍK TENTO K UCTĚNÍ PAMÁTKY 49 OBČANŮ VYSOKOMÝTSKÝCH, KTEŘÍ ONEMOCNĚVŠE MOREM V R. 1715 DO KARANTÉNY POD HÁJKY VYSTĚHOVÁNI A NA TOMTO MÍSTĚ POCHOVÁNI JSOU, VĚNUJE KRÁL. VĚNNÉ MĚSTO VYS. MÝTO.“

Jako poděkování za pominutí moru, a též na památku uzavření Rastattského míru s Francouzi byl v roce 1715 vztyčen uprostřed vysokomýtského náměstí 14 m vysoký morový sloup – tzv. statue. Na jeho vrcholu je socha Panny Marie, níže jsou umístěny sochy svatého Josefa, Floriána, Vavřince a Jan Nepomuckého.

Nedaleko odsud pod lesem Hájky (mezi Knířovem a Džbánovem) se nachází hromadný hrob téměř padesáti obětí morové epidemie, která zasáhla Vysoké Mýto v letech 1714–1715. Tito nebožáci sem byli vykázáni do karantény, aby nedocházelo k dalšímu šíření nákazy. Místo jejich hrobu označoval původně jen prostý dřevěný kříž. Teprve na konci 19. století byl vztyčen dnešní kamenný pomník s textem: „POMNÍK TENTO K UCTĚNÍ PAMÁTKY 49 OBČANŮ VYSOKOMÝTSKÝCH, KTEŘÍ ONEMOCNĚVŠE MOREM V R. 1715 DO KARANTÉNY POD HÁJKY VYSTĚHOVÁNI A NA TOMTO MÍSTĚ POCHOVÁNI JSOU, VĚNUJE KRÁL. VĚNNÉ MĚSTO VYS. MÝTO.“

Jako poděkování za pominutí moru, a též na památku uzavření Rastattského míru s Francouzi byl v roce 1715 vztyčen uprostřed vysokomýtského náměstí 14 m vysoký morový sloup – tzv. statue. Na jeho vrcholu je socha Panny Marie, níže jsou umístěny sochy svatého Josefa, Floriána, Vavřince a Jan Nepomuckého.

Nedaleko odsud pod lesem Hájky (mezi Knířovem a Džbánovem) se nachází hromadný hrob téměř padesáti obětí morové epidemie, která zasáhla Vysoké Mýto v letech 1714–1715. Tito nebožáci sem byli vykázáni do karantény, aby nedocházelo k dalšímu šíření nákazy. Místo jejich hrobu označoval původně jen prostý dřevěný kříž. Teprve na konci 19. století byl vztyčen dnešní kamenný pomník s textem: „POMNÍK TENTO K UCTĚNÍ PAMÁTKY 49 OBČANŮ VYSOKOMÝTSKÝCH, KTEŘÍ ONEMOCNĚVŠE MOREM V R. 1715 DO KARANTÉNY POD HÁJKY VYSTĚHOVÁNI A NA TOMTO MÍSTĚ POCHOVÁNI JSOU, VĚNUJE KRÁL. VĚNNÉ MĚSTO VYS. MÝTO.“

Jako poděkování za pominutí moru, a též na památku uzavření Rastattského míru s Francouzi byl v roce 1715 vztyčen uprostřed vysokomýtského náměstí 14 m vysoký morový sloup – tzv. statue. Na jeho vrcholu je socha Panny Marie, níže jsou umístěny sochy svatého Josefa, Floriána, Vavřince a Jan Nepomuckého.

Novináře, spisovatele a politika Karla Havlíčka Borovského díky jeho zásadovosti a neústupnosti v boji proti absolutismu vnímáme dodnes jako morální autoritu národa. Tato jedinečná osobnost mnohokrát pobývala ve Vysokém Mýtě a našla zde blízké přátele. Mezi ně patřil mj. knířovský farář Ignác Tůma.

Dne 9. srpna 1846 přijel Havlíček z Prahy do Mýta. V tentýž den byl pozvaný na oběd u Ignáce Tůmy na knířovské faře. Při svém příjezdu do Vysokého Mýta se zdržel v dobré náladě ve vinárně u Tichých v domě čp. 189 na náměstí Přemysla Otakara II. (dnes Lahůdky U Raka).  Aby do Knířova nedorazil pozdě, půjčil si koně místního poštmistra, a to i přesto, že byl varován, že kůň je velmi divoký. Cesta se neobešla bez problémů. Nejprve vínem posilněný jezdec málem vjel do otevřených dveří kostela sv. Vavřince a poté, již za městem, mu cestu znemožnila sklopená závora na cestě ke Knířovu, která přiměla tryskem uhánějícího koně prudce zastavit. Havlíček přeletěl koni přes hlavu a ze země ho sbírali přátelé, kteří za ním běželi pěšky. Pád z koně se obešel bez závažných zranění a spisovatel, i když kulhající a se zpožděním, nakonec opravdu dorazil na knířovskou faru.

Novináře, spisovatele a politika Karla Havlíčka Borovského díky jeho zásadovosti a neústupnosti v boji proti absolutismu vnímáme dodnes jako morální autoritu národa. Tato jedinečná osobnost mnohokrát pobývala ve Vysokém Mýtě a našla zde blízké přátele. Mezi ně patřil mj. knířovský farář Ignác Tůma.

Dne 9. srpna 1846 přijel Havlíček z Prahy do Mýta. V tentýž den byl pozvaný na oběd u Ignáce Tůmy na knířovské faře. Při svém příjezdu do Vysokého Mýta se zdržel v dobré náladě ve vinárně u Tichých v domě čp. 189 na náměstí Přemysla Otakara II. (dnes Lahůdky U Raka).  Aby do Knířova nedorazil pozdě, půjčil si koně místního poštmistra, a to i přesto, že byl varován, že kůň je velmi divoký. Cesta se neobešla bez problémů. Nejprve vínem posilněný jezdec málem vjel do otevřených dveří kostela sv. Vavřince a poté, již za městem, mu cestu znemožnila sklopená závora na cestě ke Knířovu, která přiměla tryskem uhánějícího koně prudce zastavit. Havlíček přeletěl koni přes hlavu a ze země ho sbírali přátelé, kteří za ním běželi pěšky. Pád z koně se obešel bez závažných zranění a spisovatel, i když kulhající a se zpožděním, nakonec opravdu dorazil na knířovskou faru.

Novináře, spisovatele a politika Karla Havlíčka Borovského díky jeho zásadovosti a neústupnosti v boji proti absolutismu vnímáme dodnes jako morální autoritu národa. Tato jedinečná osobnost mnohokrát pobývala ve Vysokém Mýtě a našla zde blízké přátele. Mezi ně patřil mj. knířovský farář Ignác Tůma.
Dne 9. srpna 1846 přijel Havlíček z Prahy do Mýta. V tentýž den byl pozvaný na oběd u Ignáce Tůmy na knířovské faře. Při svém příjezdu do Vysokého Mýta se zdržel v dobré náladě ve vinárně u Tichých v domě čp. 189 na náměstí Přemysla Otakara II. (dnes Lahůdky U Raka). Aby do Knířova nedorazil pozdě, půjčil si koně místního poštmistra, a to i přesto, že byl varován, že kůň je velmi divoký. Cesta se neobešla bez problémů. Nejprve vínem posilněný jezdec málem vjel do otevřených dveří kostela sv. Vavřince a poté, již za městem, mu cestu znemožnila sklopená závora na cestě ke Knířovu, která přiměla tryskem uhánějícího koně prudce zastavit. Havlíček přeletěl koni přes hlavu a ze země ho sbírali přátelé, kteří za ním běželi pěšky. Pád z koně se obešel bez závažných zranění a spisovatel, i když kulhající a se zpožděním, nakonec opravdu dorazil na knířovskou faru.

Novináře, spisovatele a politika Karla Havlíčka Borovského díky jeho zásadovosti a neústupnosti v boji proti absolutismu vnímáme dodnes jako morální autoritu národa. Tato jedinečná osobnost mnohokrát pobývala ve Vysokém Mýtě a našla zde blízké přátele. Mezi ně patřil mj. knířovský farář Ignác Tůma.

Dne 9. srpna 1846 přijel Havlíček z Prahy do Mýta. V tentýž den byl pozvaný na oběd u Ignáce Tůmy na knířovské faře. Při svém příjezdu do Vysokého Mýta se zdržel v dobré náladě ve vinárně u Tichých v domě čp. 189 na náměstí Přemysla Otakara II. (dnes Lahůdky U Raka). Aby do Knířova nedorazil pozdě, půjčil si koně místního poštmistra, a to i přesto, že byl varován, že kůň je velmi divoký. Cesta se neobešla bez problémů. Nejprve vínem posilněný jezdec málem vjel do otevřených dveří kostela sv. Vavřince a poté, již za městem, mu cestu znemožnila sklopená závora na cestě ke Knířovu, která přiměla tryskem uhánějícího koně prudce zastavit. Havlíček přeletěl koni přes hlavu a ze země ho sbírali přátelé, kteří za ním běželi pěšky. Pád z koně se obešel bez závažných zranění a spisovatel, i když kulhající a se zpožděním, nakonec opravdu dorazil na knířovskou faru.

Novináře, spisovatele a politika Karla Havlíčka Borovského díky jeho zásadovosti a neústupnosti v boji proti absolutismu vnímáme dodnes jako morální autoritu národa. Tato jedinečná osobnost mnohokrát pobývala ve Vysokém Mýtě a našla zde blízké přátele. Mezi ně patřil mj. knířovský farář Ignác Tůma.

Dne 9. srpna 1846 přijel Havlíček z Prahy do Mýta. V tentýž den byl pozvaný na oběd u Ignáce Tůmy na knířovské faře. Při svém příjezdu do Vysokého Mýta se zdržel v dobré náladě ve vinárně u Tichých v domě čp. 189 na náměstí Přemysla Otakara II. (dnes Lahůdky U Raka). Aby do Knířova nedorazil pozdě, půjčil si koně místního poštmistra, a to i přesto, že byl varován, že kůň je velmi divoký. Cesta se neobešla bez problémů. Nejprve vínem posilněný jezdec málem vjel do otevřených dveří kostela sv. Vavřince a poté, již za městem, mu cestu znemožnila sklopená závora na cestě ke Knířovu, která přiměla tryskem uhánějícího koně prudce zastavit. Havlíček přeletěl koni přes hlavu a ze země ho sbírali přátelé, kteří za ním běželi pěšky. Pád z koně se obešel bez závažných zranění a spisovatel, i když kulhající a se zpožděním, nakonec opravdu dorazil na knířovskou faru.

Pohled na poutní knířovskou cestu ve 20. letech 20. století. Foto: Josef Králík. 

Pohled na poutní knířovskou cestu ve 20. letech 20. století. Foto: Josef Králík. 

Pohled na poutní knířovskou cestu ve 20. letech 20. století. Foto: Josef Králík. 

Pohled na poutní knířovskou cestu ve 20. letech 20. století. Foto: Josef Králík. 

Pohled na poutní knířovskou cestu ve 20. letech 20. století. Foto: Josef Králík.