Meandry
a louky

Meandry a louky

Foto: R. Štěpán

MEANDRY
A LOUKY

meandry
a louky

V polovině 19. století na březích Loučné rostly topoly, vrby a olše. Louky poskytovaly seno a otavy. Město si luk v minulosti velmi vážilo nejen jako zdroje krmiva pro dobytek ve městě, ale i pro koně zdejší vojenské posádky.

význam
MEANDRů

Četné meandry můžeme vidět nejen na řece Loučné, ale i na blízkém Mlýnském náhonu. Meandr je zákrut řeky, kdy vlivem boční eroze do- chází k vymílání břehů na jedné straně a usazování na straně druhé. Meandrující vodní tok je přiroze- ným stavem nejen pro přírodu, ale i pro člověka. Řeka s četnými meandry např. lépe zachytí přívalo- vé vlny při záplavách.

Louky Foto: A. Felgr

Samec motýlice lesklé má zhruba polovinu plochy křídla modrou. Foto: J. Dolanský

Louky Foto: A. Felgr

pestrost
luk

Z velkého druhového spektra rostlin zdejších luk můžeme jmenovat např. metlici trsnatou, hrachor luční, bezkolenec modrý a svízel severní. Na vlh- čích místech se setkáme s ostřicí štíhlou a vzácně i s blatouchem bahenním. V posledních letech se však na loukách projevuje eutrofizace.

Zejména vysoký obsah dusíku a fosforu v půdě má za následek snižující se druhovou pestrost luk.

Pro tohoto brouka je pojmenování krasec opravdu přiléhavé. Tělo krasce lipového hýří spektrem barev s kovovým nádechem. V květnu a červnu můžeme dospělé brouky vidět na kmenech nebo listech lip. Samice kladou vajíčka do štěrbin v kůře stromů. Larvy žijí ve dřevě a v kůře, kde se i zakuklí. Celý vývoj, tedy přeměna v dospělého brouka, trvá 2 až 3 roky.

saranče mokřadní

Vlhkomilný druh sarančete, který je typický pro vlhké louky v nivách řek i okolí rybníků. Je to býlo- žravý druh živící se zejména travami. Samci vydá- vají za teplého slunečného počasí charakteristické tikavé zvuky, které vznikají třením trnu na konci holení o žilky na tuhém předním křídle. Dospělci sarančat se vyskytují od června do listopadu.

Dutiny stromů jsou velice důležité pro živočichy, kteří si je sami nedokáží vytvořit. Stromové dutiny slouží živočichům nejen jako dočasný úkryt, ale také jako místo pro vyvedení mladých, a jako spi- žírna. Dutiny obývá celá řada zvířat, např. sovy, netopýři, veverky, hadi, obojživelníci i hmyz.

Saranče mokřadní se vyskytuje na loukách v okolí řeky Loučná. Foto: J. Dolanský

Samec motýlice lesklé má zhruba polovinu plochy křídla modrou. Foto: J. Dolanský

Foto: L. Praus

Modrásek
jehlicový

Modrásek jehlicový patří k našim běžnějším modráskům. Housenky se neomezují jen na jeden druh živné rostliny a mohou ožírat řadu bobovitých rostlin. Nedorostlé housenky přezimují v úkrytech na zemi, kde se o ně starají mravenci. Housenky totiž vylučují šťávy, které jsou pro mravence atraktivní. Mravenci se o housenky starají i v době jejich zakuklení.

louky

střevlík
ulrichův

Louky v nivě Loučné jsou dnes velmi ovlivněné způsobem péče o ně. V těchto místech se původně zřejmě vyskytovaly střídavě vlhké bezkolencové louky. Dominantními druhy těchto luk jsou metlice trsnatá, hrachor luční, bezkolenec modrý, svízel severní. Nejzajímavějším druhem je žluťucha lesklá. Na nejvlhčích místech je typický dominantní výskyt pcháče zelinného, dále je zde hojné rdesno větší, psárka luční, kakost luční, medyněk vlnatý nebo skřípina lesní. Ve sníženinách, kde často stojí voda, se vytváří porosty ostřice štíhlé, vzácně zde roste i blatouch bahenní. Zajímavostí je výskyt pcháče šedého. Vzácně narazíme na kuklík potoční a v blízkosti řeky se objevuje i kakost hnědočervený. Vzhledem k nevhodnému hospodaření se v loukách šíří chrastice rákosovitá, která ukazuje i na zvyšující se eutrofizaci luk. Ta je důvodem šíření i šťovíku tupolistého. Výskyt tohoto druhu jasně ukazuje na dusíkem dobře zásobené louky s vysokou hladinou podzemní vody. Zhoršený stav luk se projevuje i nižší druhovou rozmanitostí.

Střevlík Ulrichův (Carabus ulrichii) byl zjištěn v blízkosti Mlýnského náhonu v roce 2020. Jedná se o robustního střevlíka s délkou těla kolem 3 cm, který je častý na lučních, křovinatých a hájových stanovištích v dosahu vody. Tělo je klenuté, svrchu zpravidla lesklé, měděné, někdy i se zeleným nádechem. Krovky brouka jsou charakteristicky žebrované. Střevlíci jsou u nás nespecializovaní masožravci lovící aktivně kořist nebo vyhledávající uhynulé bezobratlé i obratlovce.

Foto: R. Mlejnek

Foto: J. Dolanský

pstruzi

První písemné zmínky o využívání řeky Loučné a vyhlášených pstruzích nám přinášejí dvě nejstarší dochované městské knihy z 15. století. Není vyloučeno, a vše tomu nasvědčuje, že již v polovině 15. století existoval zvláštní rejstřík pro rybničné počty. Městské knihy nám prozrazují, že rybářům, kteří se starali o řeku (a rybníky), náležela finanční ale i naturální odměna v podobě piva, chleba, vajec, soli i sýra. Někdy byli odměněni i něčím vydatnějším. V roce 1452 se rybářům přilepšilo husou a pečení.

Pstruzi také sloužili k pohoštění významných návštěv Vysokého Mýta a zároveň se posílali jako dary do jiných měst nebo důležitým osobám. Například v květnu roku 1452 po zvolení Jiřího z Poděbrad zemským správcem přivážejí mýtští Jiřímu pstruhy za 15 grošů.

První písemné zmínky o využívání řeky Loučné a vyhlášených pstruzích nám přinášejí dvě nejstarší dochované městské knihy z 15. století. Není vyloučeno, a vše tomu nasvědčuje, že již v polovině 15. století existoval zvláštní rejstřík pro rybničné počty. Městské knihy nám prozrazují, že rybářům, kteří se starali o řeku (a rybníky), náležela finanční ale i naturální odměna v podobě piva, chleba, vajec, soli i sýra. Někdy byli odměněni i něčím vydatnějším. V roce 1452 se rybářům přilepšilo husou a pečení.

Pstruzi také sloužili k pohoštění významných návštěv Vysokého Mýta a zároveň se posílali jako dary do jiných měst nebo důležitým osobám. Například v květnu roku 1452 po zvolení Jiřího z Poděbrad zemským správcem přivážejí mýtští Jiřímu pstruhy za 15 grošů.

Jan Werich při lovu pstruhů na Loučné. 50. léta 20. století. Foto: J. Muzikant.

Historie

Čistá, chladná a bystře tekoucí voda mezi lukami byla od pradávna živitelkou pstruhů známých pod jménem „Mýtští“, kteří byli vyhlášení široko daleko. Když muselo ve středověku každé královské věnné město odvádět české královně určité naturální dávky, zasílali vysokomýtští právě tyto výborné ryby. Později se Loučná v okolí Vysokého Mýta stala vyhlášenou pstružnou řekou, kam zavítal nejeden rybář. Mezi nimi pak nechyběla zvučná jména – T. G. Masaryk, Jan Werich, Rudolf Cortés či americký velvyslanec Laurence Steindhardt.